Ice Ice Tuleň

Tak samozřejmě, že jsem se přijela kreslit, tvořit to hodnotné výtvarné umění...ale tak večery jsou dlouhé, zábava veškerá žádná a mne plně pohltilo pletení..takže místo čučení na fcb a pročítání bulvárních stránek tu sjíždím tutoriály o tom jaká vlna je nejlepší k tomu a tomu a jak nejlépe na dvakrát nahazovaný sloupek a pak zběsila nakupuju (jendou za týden, že když dostopuju do sousededního mestečka) vlnu jak pominutá-bo je to divný ale v přepočutu je tu pravá vlna mnohem levnější než u nás..a  to se vyplatí.... Navíc jsme nakazila touhle mánii i všechny ostatní a postupně je učím plést a háčkovat, hold chuděry neměly ty babičky co měli komunistickou nouzi a musely si samy plést...tož pomalu tu vrůstám do svého gauče, a jako sedící pletací budha se dostávám pomalu do nirvány... dobrý je, že mám čas na velký projekty.. takže přikládám i foto deky...

Na konci dubna k nám do artrezidence přibil poslední člen, Firat, Američanoturek. Má to tu v baráku plným estrogenu má trochu těžší, ale zase od jeho příjezdu všechny žárovky svítí a panty na skřínkách nevržou a ani té pánvičce už neodpadává madlo, pač je řádně přišroubováno. Je to architekt a zabývá se mimojiné konstruováním draků s nahrávcím zažízením..takže tu jak malý kluk pobíhá s papírovýma drakama po kopcích a nahrává zvuky větru.. no k čemu to je nevím, ale prý je to umění..No  a Firat nám takhle jednou na nedeli domluvil prohlídku místního technického muzea. Ne že by to pro mne tady bylo terno..ale vzhledemk tomu, že se tu jako nic moc neděje, tak jsme šli. Místní pojetí významu muzea se dost liší od toho na co jsem zvyklá od nás.. v podstatě je to místnost kam navezli bez ladu a skladu všechny dosloužilé techniky z celého islandu-o cedulky co, co je, tu je teda nouze..Ale měli jsme geniálního průvodce pana Johana, čilého dědu co nás tak trochu adoptova

Na příspěvek o místních genofondech a tinderu zatím ještě sbírám dostatek materiálu:)Nicméně ne, že bychom s holkama  tinder nehrály, páč nás dost zajímalo, jestli tady vůbec někdo je.. Ve středu jsme totiž chtěli jet do jet sousedního velkoměsta Egilsstaðir, čítajících asi přes 2000obyvatel a to už je tu prostě něco! No hlavně tam mají obdobu Lidlu, takže i my přistěhovalci si tam můžem celkem nakoupit..a mají tam velký oddělení zeleniny-asi tak 7polic!!A taky tam mají spoustu vlny..už jsem chtěla plést. No a jaké náhoda, že se mi ozval pan vídeňský architekt se kterým jsem přiletěla(a následně absolvovala v Reykjavíku pivo a obskurní standup)že bude projíždět Sejdáčem dál na sever. Tož chytly jsme příležitost na jeho kurdnatý vlasy a pozvaly ho na oběd a následně jsme se s ním svezly do velkoměsta.No a zde přichází část z tinderu.. matchla jsem tam totiž jednoho Čecha, co právě jel ze severu do našeho sejdáče aby se tam nalodil na trajet do Dánska a dál do Čech... Tož hoch chudák

V úterý brzo ráno, bez jakkehokoliv předchozího náznaku, napadla tuna sněhu ( prý je to tu normální a  mám si zvyknout, no může zase odpoledne pařit slunce)..což nás ale nemohlo zastavit při výpravě za Panem Rybářem. Holky v době než jsem sem přijela dělaly obchozku po vesnici(coz trvá asi tak 15min a 25min když se loudáte)a jaksi se seznámili s přístavu s místním rybářem a ten jim řekl, ať se za ním někdy zastaví, že jim dá nějaké ryby. Tak jsme šly.. já čučela jak na drát, tak obrí ryby jsme nikdy neviděla.. naporcoval pro nás 10,8kg!! ryb-cosi červenýho a cosi děsně velkýho, to víte já mu sotva rozuměla anglicky, natož abych si zapamatovala názvy ryb. Tož zásob ryb máme na 14dní dost, než se nás rybář samaritán zase vrátí z moře.